Správný filmový fanoušek (tzv. cinefil) si najde kvalitní film bez ohledu na počet ocenění, pozitivních recenzí a diváckých ohlasů. Každý máme vlastní vkus, který nám nikdo nesebere. Přesto pro obecnou veřejnost dříve platilo, že zárukou kvality je počet vítězných sošek Oscar, Zlatých Glóbů a jiných. Jenomže ani Akademie nemůže dát sošku každému a čas od času nějaký snímek totálně pohoří a odejde s prázdnou. Proto vám představuji 10 filmů, které nezískaly žádného Oscara (nominace ani ostatní ceny nejsou zahrnuty), a přesto patří mezi jedny z nejlepších.
Nelítostný souboj (1995) – Michael Mann
Premisa snímku Nelítostný souboj není příliš originální, což v tomto případě není vůbec na škodu. Detektiv Vincent Hanna (Al Pacino) honí po ulicích Los Angeles profesionálního bankovního lupiče Neila McCauleyho (Robert De Niro). Vůbec poprvé v historii se na plátně v jedné scéně sešel Pacino s De Nirem (v Kmotrovi II hráli odděleně), na níž stavěla celá reklamní kampaň a samotný příběh. Tedy obdoba DiCapria a Pitta v Tenkrát v Hollywoodu. Oba jsou totiž muži, kteří uznávají určité hodnoty a pravidla, ba dokonce si rozumí, jen ovšem stojí na opačných stranách zákona.
Mohlo by tě zajímat: Nominace na Zlaté Glóby 2021 – Kompletní přehled všech kategorií
Nelítostný souboj zaujme precizní režií Michael Manna a převážně intenzivní, několikaminutovou přestřelkou v ulicích centra LA, za níž si vysloužil mnoho uznání od kolegů i profesionálů ve střelbě. Inspirovala se jí například i hra GTA V, ve které najdeme podobnou misi s přepadením dodávky. Dále je tu pak ona slavná scéna v restauraci mezi De Nirem a Pacinem, jenž byla částečně improvizovaná, včetně jejich závěrečného souboje na letišti. Snímek možná může někoho odradit s téměř tří hodinovou stopáží. Nelítostný souboj nebyl v roce 1995 nominován ani jednou prestižní soškou. Vítězem v tomto roce se stalo Gibsonovo Statečné srdce, jenž si doslova získalo srdce mnoha diváků lačnících po typických hrdinech.
Vlk z Wall Street (2013) – Martin Scorsese
Minimálně za tento film měl Leonardo DiCaprio získat vytouženého Oscara, kterého se dočkal až o dva roky později. Po De Nirovi se tak stal dvorním herecem Martina Scorsesiho, jenž mu pravidelně servíroval jednu ikonickou roli za druhou. Výjimkou nebyl ani skutečný příběh makléře Jordana Belforta, ze kterého se postupně stává penězi chtivá, kokainem nasáklá neřízená střela likvidující si život. DiCaprio ve snímku zastiňuje všechny ostatní svým nezaměnitelným hereckým výkonem, za něž obdržel pouhou (několikátou) nominaci. Dočkal se alespoň druhého Zlatého Glóbu. Zbytek obsazení pak nezůstává příliš pozadu v čele s Jonahem Hillem a půvabnou Margot Robbie. Právě tato role (a zřejmě slavná nahá scéna) jí otevřela dveře do Hollywoodu.
Scorsese zde dominuje typickou okázalou a dravou režií, která vás ani po třech hodinách nenechá oddychnout. Také je to komediální tón, který se sem překvapivě hodí. Proto se pochopitelně dočkal další nominace za nejlepší režii, jenž zůstala neproměněná jako další 4 (scénář, vedlejší herec, hlavní herec a nejlepší film). Podobnou smůlu měl už několikrát a na jeden jeho počin ještě dojde řeč. Vlk z Wall Street prohrál s Afleckovým Argem za nejlepší film. DiCaprio naopak musel smeknout před Matthewem McConaugheym, který zvítězil v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve snímku Klub poslední naděje. Je to však právě Vlk z Wall Street, který se těší větší divácké oblibě.
Vykoupení z věznice Shawshank (1994) – Frank Darabont
Tuhle kultovku snad nemusím zdlouhavě představovat. Pokud jste ji neviděli, ihned to napravte! Mnohem zajímavější je smutný příběh s dobrým koncem. Rok 1994 byl jedním z nejsilnějších v novodobé historii, kdy se urodilo několik nezapomenutelných bijáků, které dominují vrcholům filmových databází. Mezi nimi jsou Forrest Gump a Pulp Fiction. První jmenovaný zaútočil do kin v létě a sály pravidelně vyprodával téměř do Vánoc. Naopak Pulp Fiction se stalo ze dne na den kulturním milníkem a horkým kandidátem na Oscary. No a přesně mezi těmito filmy startovalo Vykoupení. Film neměl nijak špatné recenze (naopak), ani problematický vývoj či neznámé herce (vždyť je tu Morgan Freeman, proboha!). Kromě nevhodného načasování premiéry byl dalším kamenem úrazu rating R znemožňující návštěvu kina celé rodině.
Vykoupení v kinech absolutně propadlo a nezaplatilo ani skromný rozpočet $25 mil. Studio doufalo v proměnu 7 nominacích na Oscara následující zimu. Ani to nepomohlo. Dopřálo se jim další zdrcující porážky ze strany zmíněného Gumpa a Pulp Fiction. Freeman, Darabont, Rodger Deakins, Thomas Newman a další odešli s prázdnou. Už to vypadalo, že půjde o jeden z nejpřehlíženějších kvalitních filmů, když v tom zavládla divácká šuškanda. Ti rychle vzali VHS půjčovny útokem, načež byl film mnohokrát úplně vykoupený (ha) a dodnes drží status jednoho z nejpůjčovanějších filmů na VHS kazetách (první je Lví král). Nemluvě o předních příčkách na ČSFD či IMDb. Snad jen v tomto případě ani jeho konkurenti nezůstali o moc pozadu a pro všechny šlo o „win-win“.
Osvícení (1980) – Stanley Kubrick
I jeden z nejznámějších hororů všech dob patří do seznamu 10 filmů, které nezískaly Oscara. Stanley Kubrick díky tomu patří mezi největší smolaře co se týče vítězných sošek. Nemá totiž žádnou! Přitom téměř všechny jeho filmy získaly alespoň nějakou nominaci, včetně těch prestižních. Jako spousta hororů i tento pochází z pera Stephena Kinga, jenž se sám od něj distancuje z důvodu mnoha změn oproti předloze. Už samotné natáčení byl horor. Kubrick se nebál scénu opakovat i 100x, kdy herci padali vyčerpáním. Nicholson např. rozbíjel dveře sekerou 60x a trpěl nateklým ramenem. Další scéna mezi kuchařem Hallorannem a Dannym čítá celých 146 pokusů a je zapsaná do Guinnessovy knihy.
Kubrick však zašel ještě dál a nebál se poštvat celý štáb proti herečce Shelley Duvall, což mělo prohloubit její roli bezmocné ženy v odlehlém hotelu Overlook. Možná, že všechny tyto historky a pověst tvrdé režisérské ruky vedly k ignoraci při udílení nominací. Kritici se leckdy pohoršovali nad jeho odvážnými tématy (Olověná vesta, Lolita, Dr. Divnovláska) nebo explicitou (Mechanický pomeranč), kterou Kubrick neměl problém přenést na plátno. Během své kariéry sice mohl nominace přehazovat vidlemi, nikdy se však čestného uznání nedočkal. Možná kdyby žil déle, obdržel by aspoň sošku za celoživotní dílo. Jeho poslední film Spalující touha se natáčel rekordních 400 dní a byť jej stihl dokončit, nedožil se premiéry. Další připravované sci-fi A.I.: Umělá inteligence už za něj dokončil Spielberg.
Psycho (1960) – Alfred Hitchcock
Podobně jako „sadistický“ Kubrick si obdobnou pověst vysloužil i Alfred Hitchcock. Ten se nebál zamykat herce do klece s ptáky nebo je strašit závratí. Psycho není první horor kinematografie ani první film s „plot twistem“. Vlastně jediné skutečné prvenství drží jako první s vyobrazeným splachujícím záchodem. Tehdy byli lidi na ledasco citliví. Hitchcock si uměl prosadit své, a hlavně chtěl diváky šokovat. Známá scéna ve sprše je toho dokonalým důkazem. Veškeré příběhové zvraty byly drženy pod pokličkou za zamčenými dveřmi studia jako to dnes známe nejen u marvelovek. Taktéž během promítání byly diváci v sálech zamčení, aby se předešlo pozdnímu příchodu či brzkému odchodu ze sálu.
Ve své době patřilo Psycho mezi nejnásilnější snímky, přestože je komplet černobílé a nemůže v něm být plně vyobrazená krev. Všechny momenty Hitchcock umocnil střihem a hudbou. První diváci měli na trauma zaděláno. Pro dnešní jde, podobně jako u Osvícení, o „pohodový“ horor či chcete-li drsný thriller. Psycho si vysloužilo 4 nominace (režie, vedlejší herečka, ČB kamera a výprava), avšak ani jednu neproměnilo. S Kubrickem si pak mohou podat ruce jako Akademií nedocenění filmaři bez Oscara. Budiž to jako důkaz, že se ne vždy kvalita měří počtem ocenění nebo tržbami. Naštěstí pro režiséra šlo o nejvýdělečnější film jeho kariéry, ze kterého si odnesl rovných 15 milionů do vlastní kapsy. V té době velké peníze.
Klub rváčů (1999) – David Fincher
David Fincher je další v klubu přehlížených režisérů akademiky. Začínal jako trikař v ILM George Lucase a podílel se třeba na tricích pro Návrat Jediho. Jeho filmografie začala zprzněným Vetřelcem3, ke kterému se odmítá hlásit. Nicméně o tři roky později ohromil svět krimi thrillerem Sedm. To mu otevřelo dveře k dalším ambiciózním projektům. Proto hned následovala přehlížená Hra a před koncem tisíciletí i Klub rváčů. Pro spoustu diváků je to „ten další film s mindfuckem“, jenž divákovi totálně překope vnímání celého příběhu a nutí ho pustit si to znovu. Zároveň je produktem své doby a perfektně pasuje do období divokých, komerčních devadesátek. Mnoho myšlenek jakoby pocházelo z Matrixu a stojí za zamyšlení (kyslík v letadle, výroba mýdla).
Kromě perfektního scénáře je to i revoluční vizuální podívaná. Úvodní průlet několika patry mrakodrapu do podzemí je komplet CGI, které dalo tehdejším hardwarům zabrat. Fincher tak od začátku své kariéry šikovně využíval znalostí z ILM. Jenomže jen na opulentní triky se nemůže filmař spoléhat. Klub rváčů je tak protkaný spoustou šikovných střihů, voiceoverů a paralelních vyprávění. Podobně šokovaná byla i Akademie, která Klubu rváčů uštědřila jednu nominaci za střih zvuku. Fincher se sice oproti některým předchozím kolegům dočkal dokonce dvou nominací na režii, poličku má ovšem stále prázdnou. Situace se může změnit letos s jeho Mankem. Bohužel ani zde to nevypadá příliš nadějně.
Big Lebowski (1998) – Ethan a Joel Coen
Big „Dude“ Lebowski. Jedna z komedií bratří Coenů s absurdní premisou, a ještě absurdnějším podání Jeffa Bridgese. Jak říkají sami Coeni: „Ten film je o ničem. V půlce se ukáže, že je zápletka úplně zbytečná.“ Z Lebowského by normálně vyšla úplná pitomost z ranku „huličských“ komedií (Zahulíme uvidíme, Hele vole, kde mám káru) plná sprostých vtipů a laciných zápletech. Shodou okolností z toho vylezla kultovní komedie, která se těší nesmrtelné oblibě a několika kultů vyznávající tzv. nihilismus (nicnedělání). Jeff Bridges ztvárnil roli fenomenálně a pozadu nezůstávají ani jeho kumpáni: výbušný John Goodman a flegmatik Steve Buscemi. Zápletku o pomočeném koberci ani nemá cenu rozebírat. Vždyť nikam nevede.
Mohlo by tě zajímat: Recenze – Mafia: Definitivní Edice
Coeni drželi v rukou nečekaný hit, který převážně zaznamenal ohromný úspěch na VHS a později DVD včetně nekonečných repríz v TV. Nicméně na poli ocenění dřeli bídu. Důvod je prostý. Málokterá asociace a filmové festivaly uznávají komedie jako hodnotný žánr. Akademie je ignoruje od počátku, Glóby mají alespoň kategorii komedie/muzikál. Historie opovrhování komediálního žánru sahá až do antiky, kdy se obvykle hrávala pro chudé obecenstvo. Coeni však nemuseli utírat slzy, jelikož ani na ceny nemířili. Mimo to se již dočkali za kriminálku Fargo a později moderní western Tahle země není pro starý. Momentálně připravují scénář pro další remake Scarface, ke kterému píší scénář. Snad se máme na co těšit.
Gauneři (1992) – Quentin Tarantino
Tarantino se může pyšnit jedním z nejúspěšnějších debutů, za nějž si vysloužil spoustu uznání. Gauneři jsou typická tarantinovka se spoustou krve, šílených postav, a ještě šílenějších dialogů. Projekt se pokoušel realizovat mnoho let, kdy se živil jako scénárista. Když sehnal finanční prostředky, chtěl film točit jako černobílý nízkorozpočťák. Jakmile se do projektu připlet Harvey Keitel, tehdejší velká filmová hvězda, navýšil se rozpočet o rovný milion na $1,5 mega. Tarantinova první velká zkušenost s režií nebyla žádný med a herci i štáb se rychle musel smířit, že točí úplně jiný film. Příběh spoléhal na zamčení kriminálních živlů do opuštěného skladiště po neúspěšné bankovní loupeži.
Gauneři premiérovali na festivalu Sundance, odkud sbírali samou chválu a zájem za strany velkých studií. Kromě toho si diváci odnesli šok ze scény brutálního mučení policisty známé jako ušní scéna. Samostatně není nijak brutální a sám Tarantino se několikrát překonal v ostatních filmech. Jenomže i negativní či kontroverzní reklama je dobrá reklama. Film nakonec nakoupili Weinsteini pro studio Miramax, pro které Tarantino točil až do Hanebných Panchartů. Z Gaunerů byl hit. Na Oscary to samozřejmě nedotáhl, ale to mu vůbec vadit nemuselo. O dva roky později přišlo spřízněné Pulp Fiction. Tehdy si už malý Quentin odnesl domů sošku za scénář a kupu nominací. Na tu režijní stále čeká.
Irčan (2019) – Martin Scorsese
Nejčerstvější smolař v seznamu a podruhé Martin Scorsese. Životopisný Irčan měl být žhavým kandidátem Netflixu pro Oscary 2020. Stal se ovšem částečně naplněným potenciálem a jedním z nejdražších „ne-blockbusterových“ filmů všech dob. Za to všechno mohly odvážné omlazovací triky, na kterých Irčan stojí a padá. Většinu stopáže totiž sledujeme 70letého Roberta De Nira pokoušejícího se hrát o 30 let mladší postavu. Je pravda, že po dvaceti minutách přestanete omlazování vnímat a pokud vás zaujme příběh, který má co nabídnout, leccos filmu odpustíte. I přesto se spousta lidí shodovala, že šel Irčan natočit třeba s mladšími představiteli. Ovšem Scorsese si stál za svým mafiánským triem Niro, Pacino a Pesci. Posledního jmenovaného ke všemu musel vytáhnout z důchodu po téměř desetileté pauze.
Irčan neměl nijak zdrcující recenze, jen se od něj čekalo víc. Čekal to i Netflix, který potřeboval vykompenzovat rozpočet $175 mega. V lednu 2020 vyšly nominace, ve kterých dominoval v deseti prestižních kategorií. Šéfové Netflixu předčasně bouchali šampaňské, jenomže po pár týdnech přišlo zklamání. Irčan neproměnil ani jednu nominaci. Rozdrtil ho jihokorejský Parazit. A s předraženými produkcemi byl amen. Sice se letos dočkáme 200milionového Red Notice a nejdražší netflixovky The Gray Man, všechno to ale jsou blockbustery s hereckými hvězdami nikoliv veterány. Irčan byl dlouho vysněnou látkou Martina Scorsese a může být rád, že si ji natočil. Mimo to nyní kutí další drahou podívanou pro Apple TV+ Killers of the Flower Moon, s oběma oblíbenci – DiCapriem a De Nirem.
Zjizvená tvář (1983) – Brian De Palma
Kdo by neznal minimálně hlášku: „Say hello to my little friend!“ zařazenou do seznamu sta nejlepších filmových hlášek. Málokdo ví, že Zjizvená tvář je remakem stejnojmenného snímku Howarda Hawkse z roku 1932. Starší verze je samozřejmě mnohem umírněnější a příběh se v ní netočí kolem hory bílého prášku ale dobové prohibice. Mladý a nadějný De Palma, který studoval ve stejném ročníku jako George Lucas a Steven Spielberg, se po několika televizních filmech vrhl na pořádnou látku. Měl sice již za sebou chválený teen horor Carrie a pár průměrných komedií, avšak až Pacinova Zjizvená tvář jej katapultovala mezi nejrespektovanější filmaře Hollywoodu. De Palma látku poctivě aktualizoval, přesunul děj do současného Miami zavaleného kubánskými emigranty a pochopitelně pašováním kokainu.
Jeho odvážná a dravá režie nechává originál ve stínu. Al Pacino dominuje démonickým výkonem a v posteli mu leží půvabná Michelle Pfeiffer. Mladším ročníkům se vybaví několik odkazů v GTA: Vice City velmi inspirované tímto filmem. Proč nedošlo na Oscary? Prvotní sestřih byl tak krvavý, že dostal rating X (dnešní NC-17), tedy nepřístupný do 17 let. Muselo se stříhat, i tak je výsledek slušně brutální (scéna s motorovkou), sprostý a plný drog. Na to Akademie nebyla zvyklá a, jako ostatní, film ignorovala. Zjizvená tvář odešla s prázdnou i na Zlatých Glóbech. Vše naštěstí zachránily pozitivní divácké ohlasy a recenze, které dopomohli ke kultovnímu statusu. Pacino se dočkal sošky o 10 let později, De Palma se jej už asi nikdy nedočká. Časem totiž sklouznul do béčkových vod.
Toť 10 skvělých filmů, které nezískaly žádného Oscara. Přesto vám je všechny vřele doporučuji ke zhlédnutí. Podobně jako víno musí i některé látky a témata časem uzrát, aby ze sebe vydaly to nejlepší. Díky všelijakým databázím a streamovacím službám je mnohem snazší se k nim dostat.