Je to přesně 13 let od události jménem Avatar, která změnila podobu uvádění velkolepých filmů do kin jednou pro vždy. James Cameron tehdy světu ukázal, kam až lze posouvat hranice filmové technologie a nyní se pokouší o totéž. Podařilo se mu s Avatarem: The Way of Water překonat dalším filmový milník nebo jen natočit nadstandartní pokračování veleúspěšného bijáku?
Mohlo by tě zajímat: Recenze nejlepšího filmu roku – Top Gun: Maverick
Film musíte vidět ve 3D
Avatar v roce 2009 nebyl prvním filmem ve 3D, jak se někteří domnívají, ale byl to ten film, který s touto technologií prorazil do světa a navždy změnil způsob uvádění blockbusterů v kinech. Co jsme ale tehdy netušili bylo, že i po tolika letech byl a je první Avatar jedním z mála filmů, u kterých úroveň 3D opravdu stála za to a nešlo je o trik s prodejem dražšího vstupné.
Druhý díl tak do kin přichází nejen posunout úroveň třetího rozměru na nový level, ale také polepšit pošramocenou pověst 3D, kvůli niž někteří diváci jako já na ni zanevřeli a raději dávají přednost klasickému 2D. Pakliže máte možnost na 3D vyrazit, i za cenu cestování do vzdálenějšího kina, neváhejte. Hraje totiž ve vnímání filmu zásadní roli.
Příběh jede ve stopách předchůdce, avšak není ve filmu tím nejdůležitějším
Příběhově druhý Avatar vesměs kopíruje svého předchůdce. Na Pandoře uběhlo několik let, a tak naši hrdinové Jake Sully (Sam Worthington) a Neytiri (Zoe Saldana) prošli životní změnou, založili rodinu a nadále spokojeně žijí v kmenu Na’vi. Tedy dokud se na planetu opět nevrátí „nebešťané“, tedy lidé, ze své umírající Země. Tentokrát jim však nejde pouze o těžbu nějakého vzácného prvku, nýbrž si rovněž vyřídit osobní účty, a to se zrádcem své rasy – Sullym.
Přečti si: Najlepšie filmové trilógie, ktoré proste musíš vidieť!
Pravdou je, že se James Cameron se scénářem příliš nebabral a raději se celé ty roky věnoval vývojem nových technologií, s nimiž chtěl znovu ohromit svět. Podstatná část z více jak tříhodinové stopáže je proto věnována prozkoumáváním nového podvodního světa. A je to neskutečně dechberoucí podívaná, na kterou si chcete sáhnout a kterou je potřeba vidět na co největším plátně.
Novým světem nás provází převážně potomci hlavních hrdinů, díky nimž prozkoumáváme svět dětskýma očima, což má v divákovi vyvolat pocit souznění s přírodou, a tak nějak vypnout těžkou hlavu. Cameronovi se to daří na výbornou, jelikož si dokázal se svým týmem vyhrát po výtvarné stránce do posledního detailu, díky čemuž každá podmořská potvůrka působí jako skutečná.
Mohlo by tě zajímat: Najlepšie hororové filmy podľa skutočnej udalosti, z ktorých nezaspíš!
Po herecké stránce tu pak nejsou žádné výtky, ani u dětských herců, čemuž vděčíme opět pokročilé technologii motion capture. Ta zvládá přenášet veškeré herecké emoce na modrásky, až po několika minutách přestanete vnímat to, že celou dobu sledujete nějaké mimozemšťany. Tedy něco, u čeho konkurence často selhává.
Usaďte se a kochejte se fantastickou přírodou
Mimo ekologickou stránku s poselstvím, že bychom neměli naši planetu drancovat, ale pečovat o ni, je tu dalším motivem rodina. Nejde však o žádné prázdné kecy z Rychle a zběsile, ale o příběhy o hledání ztraceného otce či zavděčení se tomu vlastnímu, čímž si v životě prošel zřejmě každý syn. Díky tomu se filmu daří hrát, byť na lehce ohranou, emoční notu, vykouzlit dramatické zvraty a v závěru nutit uronit nějakou tu slzičku.
Přečti si: Tom Holland a jeho cesta na vrchol filmového průmyslu
Příběh se tak nepokouší o nějaké zásadní šokující zvraty a komplikované vztahy, které by vás nutily složitě přemýšlet. V závěru nakonec do sebe všechny příběhové prvky zapadnou a dojde na poctivé akční, bezmála půlhodinové, epické finále. O co Cameronovi skutečně primárně šlo však vždy byla vizuální podívaná a možnost si v kině na tři hodiny oddechnout a kochat se fantastickou přírodou.
Na druhého Avatara proto vyrazte primárně z důvodu atrakce, nikoliv příběhu. Komu vadila přímočarost jedničky, která okatě vykrádala jiné filmy jako Pocahontas, ten bude mít se dvojkou ještě větší problém. Kdo však chce vidět poctivé 3D a špičkovou úroveň CGI, která se netopí v temném „digi bordelu“, ten bude s filmem daleko více spokojen, až nadšen.
Kromě 3D stojí za zkoušku také HFR
Nyní menší technologické okénko. Pro spoustu diváků bude v kinech novinkou HFR (High Frame Rate), tedy vyšší snímková frekvence, kterou uvádí vybrané kinosály spolu s 3D. Zjednodušeně řečeno – běžná verze je promítána ve 24 snímcích za sekundu (FPS) jako u klasického filmu. HFR však umožňuje promítání ve 48 snímcích za sekundu.
Mohlo by tě zajímat: 10 skvělých filmů, které nezískaly žádného Oscara
Avatar 2 není prvním filmem s touto technologií. Již před ním tu byly pokusy jako trilogie Hobit či Blíženec s Willem Smithem, které byly celé natočeny ve 48 FPS, respektive 120 FPS. Bohužel se u nich při sledování dostavoval tzv. „soap opera efekt“, kdy film připomínal spíše telenovelu než velkolepý biják. Cameron si byl naštěstí tímto odmítavým přijetím veřejnosti vědom, a proto ve svém Avatarovi vsadil na HFR pouze v určitých scénách.
V praxi to znamená, že pokud sledujeme statickou scénu, ve které si dvě postavy pouze povídají, obraz běží v klasických 24 FPS. Jakmile dojde na rychlejší pohyb kamery, obraz přepne do 48 FPS. Důvodem je pro oko pohodlnější snímkování obrazu při pohybu kamery (tzv. švenkování) a obraz se netrhá, co byl vždy u 3D filmů pro spoustu lidí velký problém.
Mým očekáváním bylo, že bude odlišnost snímkování rozdělena na akční a neakční scény a nebude se mezi nimi tak často přepínat. Bohužel ke změnám dochází velmi často, prakticky pořád během střídání záběrů, a to i v rámci pár sekund. Jeden záběr tak máte ve 24, jindy zase na krátko ve 48 FPS, a to klidně i 5x za sebou, dle stylu snímání scény.
Přeti si: Najlepšie vianočné rozprávky pre dokonalú sviatočnú atmosféru!
Pakliže na něco takového nejste připraveni, doporučuji zvolit Avatara v klasickém 3D formátu čili ve 24 FPS, kde nedochází k žádné změně snímkování. Pokud vám ale nevadí zkusit něco nového, přičemž Avatar je zřejmě aktuálně jediný film, u kterého to má smysl, nebojte se. Film kvůli tomu nevypadá špatně, pouze jinak.
Tři hodiny nejsou problém a film si to dokáže obhájit
Na závěr se sluší dodat, že se více jak tříhodinové stopáže nemusíte v kině vůbec bát. Na rozdíl od druhého Black Panthera, který také nebyl krátký a nabízel, či spíše chtěl nabídnou, vlastní podvodní hrátky, má Avatar: The Way of Water mnohem opodstatněnější stopáž, byť by se příběh dal sám shrnout do 2 hodin.
Já to však beru jako náhradu za 13leté čekání a možnost zhlédnout něco nového, co na plátně zase dlouho neuvidíme. Tedy minimálně do trojky. Díky tomu si snímek může užít prakticky kdokoliv z jakékoliv věkové skupiny, což může napomoct tržbám tohoto ultra drahého bijáku.
Přečti si: Slavní herci, od kterých dává Hollywood ruce pryč
Sice se po zhlédnutí musím sám sebe ptát, zdali má těch x avatařích sequelů vlastně ještě smysl. Když však vidím, co předvádí blockbusterová konkurence v podobě Star Wars, Rychle a zběsile, DC a Marvel, která jako by přišla o veškeré hollywoodské „know-how“, jsem si jist, že to má smysl. Takovýto film se totiž opravdu vidí jednou za 10 let.